Máme tady již 3. díl našeho seriálu Stavba domu „krok po kroku“. Tentokrát se podíváme na inženýrské sítě a izolace spodní stavby.

  • Kanalizace

Kanalizaci rozeznáváme venkovní a vnitřní. Venkovní kanalizaci tvoří soustava takzvaných stokových sítí pro veřejnost a kanalizačních přípojek a vnitřní kanalizace je kanalizace ve vlastnictví vlastníka objektu. Kanalizační potrubí se vytvářejí z plastových a neplastových materiálů. Mezi neplastové patří ocel, litina, olovo, kamenina, vláknocement a beton, obvykle využívané pro vnější kanalizaci. Vnitřní kanalizaci dominují plasty, zejména PVC, PE, PP a ABS.

  • Odpadní vody

Odpadní vody lze rozdělit do tří kategorií: splaškové (z kuchyní, koupelen, toalet, bidetů, pisoárů, atd.), dešťové (odtok ze střech, silnic a dalších odvodňovacích systémů) a ostatní (průmyslové, infekční, atd.). Splaškové vody obecně obsahují biologické nebo chemické látky a před vyčištěním nesmí být nekontrolovaně vypouštěny do přírody, aby nedošlo k poškození podzemních vod, vodních toků a povrchových ploch. Veřejné kanalizační sítě mohou být buď jednotné, odvádějící zároveň splaškovou i srážkovou vodu do čistírny odpadních vod, nebo oddělené, kde jsou dešťové a splaškové vody vedeny odděleně. Každý druh vody má vlastní potrubí a nemísí se. Správa, údržba, rozšiřování a investice do provozu čističek odpadních vod jsou hrazeny uživateli této sítě prostřednictvím stočného.

  • Vodovodní přípojka

Provedeme připojení k vodovodní síti pomocí navrtání do uličního vodovodního řádu, zakončeného vodoměrnou sestavou a hlavním uzávěrem vody. Hlavní uzávěr vody bude umístěn v šachtě před domem, v chodbě nebo ve sklepě (u bytových domů obvykle v přízemí spolu s dalším technickým vybavením). Veřejný vodovod je jediný, kdo může zaručit kontinuální dodávku vody bez výpadků. Při instalaci vodovodu je klíčové nezapomenout na venkovní kohoutky, zejména pokud plánujeme zavlažovací systém nebo jiné venkovní potřeby. Je nezbytné zahrnout rozvod vody do celkového projektu tak, abychom před gietením základové desky měli jasnou představu, kam a jak bude voda přivedena do objektu a kam bude dále rozváděna. Při komplexnějších systémech, například při propojení s vsakovací jímkou a využitím ČOV vody pro splachování záchodu, je příprava pro vedení sítí ještě náročnější.

  • Rozvody plynu

Plynoměr je umístěn v normované skříni ihned za vstupem plynové přípojky na pozemek, spolu s hlavním uzávěrem plynu (HUP) a regulátorem tlaku. Odtud je plyn distribuován domovním plynovodem až k spotřebičům, jako jsou kotel nebo sporák. Před každým spotřebičem je instalován uzavírací ventil. Uspořádání rozvodů se liší v rodinných domech a bytových domech, kde se plynoměry nacházejí buď na chodbách, u vstupů nebo v bytových jádrech. Podzemní vedení je vytvořeno z speciálních plastových materiálů, a vnitřní rozvody jsou buď ze svařovaných ocelových trubek nebo měděných trubek. Na trhu se objevují i vícevrstvá plastohliníková a tvrzená celoplastová potrubí, která cílí na snížení nákladů na rozvod plynu. Tyto materiály se snadno instalují a přináší úsporu pracovní síly během instalace.

  • Rozvody elektřiny

Žádný objekt dnes již prakticky neobejde bez elektřiny, ať už jde o rodinný dům, provozovnu nebo chalupu. Elektřina se stala nezbytnou součástí každodenního života, a většina elektrických spotřebičů by jednoduše nefungovala bez její přítomnosti, včetně topných kotlů a podobných zařízení. Moderní stavby jsou vybaveny střídavým elektrickým proudem. Vzhledem k nebezpečí spojenému s elektřinou není rozumné pokoušet se o instalaci vlastními silami. Před zalitím základové desky se vyvedou takzvané husí krky na místa, kde má vstoupit elektrický rozvod do domu. Je klíčové zajistit, aby plánované rozvody odpovídaly údajům v projektu stavby.

Při instalaci elektřiny v domě nelze vyhnout se po dokončení prací revizní zprávě, neboť bez potvrzení bezpečnosti elektrických rozvodů nelze domovní zařízení kolaudovat. K nezbytným prvkům patří normovaná skříň, umístěná tak, aby byla snadno dostupná a mimo interiér domu. Zde jsou umístěny hlavní jističe, a od tohoto bodu je elektřina rozváděna do domu. Vzhledem k tomu, že se normovaná skříň obvykle umisťuje mimo dům, ideálně na hranici pozemku, je nezbytné vést rozvody od skříně k domu, k vnitřnímu rozvaděči s jističi, odkud se elektřina rozvádí po celém objektu.

  • Hydroizolace

Základní technologií pro ochranu před zemní vlhkostí je vytvoření souvislých a neporušených izolačních vrstev. Na suchý a rovný povrch základové desky se aplikuje penetrační nátěr, na který následně připevňujeme hydroizolační pásy. Používají se pásy z asfaltu nebo modifikovaných asfaltů, které získávají vyšší plasticitu díky přidanému kaučuku. Různé druhy pásů mají různé nosné vložky. Základní pásy mají nosnou vložku z hadrové lepenky, což jsou nejlevnější izolace, ale slouží spíše jako podpůrná vrstva. Hlavní hydroizolační pásy mají nosnou vložku z polystyrenového rouna nebo skelné tkaniny. Při ochraně před radonem můžeme kombinovat hlavní hydroizolační vrstvu s protiradonovou ochranou, a tloušťka materiálu se volí podle rizika výskytu radonu.

Rozhodující je, zda izolujeme základy domu nebo provedeme izolaci mezi základovou deskou a nadzákladovými konstrukcemi. Nejkomplikovanější částí je izolace stěn suterénu, kde venkovní izolace, která pokrývá celé základy, je považována za nejefektivnější způsob ochrany před zemní vlhkostí, i když je rozsáhlejší. Největší výzvou jsou průchody izolací přípojek inženýrských sítí, které musí korelovat s vodorovnou i svislou izolací. Při ochraně před radonem je důležitá precizní technologická kázeň. Kromě toho je nutné hydroizolaci po dokončení ochránit betonovou mazaninou.

Hlavním cílem hydroizace je zajistit co největší bezpečnost stavebních konstrukcí spodní stavby. Ty jsou v následujících fázích výstavby zakryty dalšími vrstvami stavebních konstrukcí, a nedostatečně provedená hydroizolace by mohla vést k vysokým nákladům na opravy. Důraz je kladen také na ochranu již provedené hydroizolace spodní stavby před vlivy následné výstavby, a proto je nutné dokončenou hydroizolaci chránit mazaninou. Důležité je nejen správné provedení izolačních pásů a materiálů, ale i prevence možného poškození během následné výstavby. Tato opatření platí i pro izolaci proti radonu. Hydroizolaci je třeba důsledně kontrolovat během samotné aplikace, ale i během následné výstavby a v průběhu životnosti stavby.

  • Ochrana proti radonu

Radon se stává důležitým faktorem již při výběru pozemku, protože jeho zatížení závisí na geologických podmínkách lokality. Ochrana před radonem je klíčovou součástí dokumentace. Unikání nadměrného množství radonu z podloží do stavby může mít karcinogenní účinky, a proto je nezbytné měření této radioaktivní látky v půdě.

V lokalitách s nízkým výskytem radonu můžeme stavět bez komplikací, ale ve střední kategorii rizika je nutná jednostupňová ochrana. Existuje několik typů izolací proti radonu, včetně pásů z modifikovaného asfaltu, fólií různých typů a nátěrových hmot. Pasivní ochrana postačuje pro nižší riziko, ale v případě vyšší koncentrace radonu se provádí dvoustupňová ochrana s aktivním odvětráním. Dvoustupňová ochrana může zahrnovat odvětrání pod základovou deskou domu a použití drenážního odvětrání. Měření faktorů, jako je podtlak, koncentrace radonu, propustnost půdy a těsnost základové konstrukce, ovlivňují riziko proniknutí radonu do objektu. Ochrana proti radonu se také provádí aktivně pomocí rekuperace nebo ventilace s rekuperátorem.

Zjištění radonového indexu je povinné a stavební úřad rozhodne o potřebě ochrany. Specifický izolační systém a odvětrání se navrhují na základě měření radonového indexu, hydrogeologických a geotechnických podmínek a stavební dispozice pozemku. Tyto opatření chrání před pronikáním radonu i půdní vody.